Najnovsie:
→Night Love 1 2←

Fifth Element-First-Second-Third-Fourth-Fifth -Sixth - Seventh-   ◄EXTRA NEW

EXTRA NEW → Lovely Com -1-2-

"Príď ty, prídem aj ja"

Hlasujte o pesnicku :D

vzpomienky na minulosť

19. února 2008 v 19:46 |  pribehy

Vzpomínky na budoucnost II.

Kikyin návrat

"Kikyo," řekla s pevně zavřenými víčky. "Cítím tě tu úplně všude, vidím tě, jak se procházíš po tom kamenném chodníku... nenávidím tě, Kikyo, to bys měla vědět, podle mě Inuyashovi nikdy nepřineseš nic dobrého, ale... Proto tu nejsem," otevřela oči, v kterých jí teď svítil plamen svíčky. "Inuyasha tě potřebuje. Já sama nevím, jak se povolávají mrtví z hrobu, nemám tu ani tvoje kosti, nic. Ale vím, že pokud ty sama budeš chtít, tak se vrátíš. Taková ty totiž jsi. Pro tebe není smrt žádný problém, plynule přecházíš do světa živých a hlavně do Inuyashovy hlavy. Klidně si vezmi mojí duši, klidně ať si tě Inuyasha miluje. Ale ať se zase směje, ať je šťastný..."
Přišla ji vzkřísit, proto tu byla. Kagome přišla pro Inuyashu vzkřísit Kikyo. Tolik jí na něm záleželo, že přišla vzbudit z mrtvých ženu, kterou nenáviděla.
"Ty se mi teď vysmíváš, co?" zajiskřily Kagome oči. "Směješ se mi, jak moc jsem ubohá, že tě volám zpátky. Ale ten muž tam venku, to není Inuyasha, jen jeho stín. To ty dokážeš přivést zpátky toho pravého, jen ty..."
Kagome tam seděla dlouho, seděla a promlouvala k duchům. Z její svíčky tekl horký vosk a ona, která tu svíčku držela rukama z obou stran, si ani neuvědomila, že jí přetéká přes ruce. Už zbýval jen malý kus z téhle svíčky, když se to rozhodla vzdát a jít si lehnout. Avšak v momentě, kdy došla ke dveřím, svíčka zhasla, ale chrám byl stále osvětlený. To světlo přicházelo z malého kamenného oltáře a když se Kagome probudila ze svého šoku, padla hned do dalšího, neboť se před oltářem objevila zářící Kikyo. Byla však z masa a kostí, ne jako jí viděla Kagome naposledy.
"Proč?" probodla jí Kikyo pohledem.
"Neřekla jsem to snad jasně?"
Druhý den ráno budil Inuyashu sladký, dívčí hlas. "Inuyasho? Inuyasho!"
"Kagome?" mžoural Inuyasha očima. "Ne... Panebože, Kikyo!"
Doširoka otevřel oči a vzhlédl. Byla to vážně ona, usmívala se. Její tváře byly růžové a její úsměv příjemně hřál. Že by sen? Ale ne, snad ne...
"Tak pojď, stávej," smály se na něj její oči.
"Kikyo, ale jak..."
"Neptej se a jdi s ní, musíte si toho plno říct," uslyšel náhle i jiný dívčí hlas.
Otočil se a jeho pohled klesl. "Kagome..."
Kikyo se na něj podívala. Stále se usmívala, ale teď to byl spíš žárlivý pohled. Takovou dobu se neviděli a on ještě mrhá časem na to, aby se téhle své Kagome omlouval pohledem.
Kikyo uchopila Inuyashu za ruku. Její dlaň byla teplá, ne tak mrtvolně studená, jako když jí vzkřísili z hlíny a kostí. Tentokrát byla doopravdy živá. Kdo jí ale vzkřísil? Jak to, že tu teď byla s ním? A jak to, že byla vážně živá?
Po chvíli spolu vážně odešli. Kagome vůbec neměla ponětí kam, ale bylo jí to nějak jedno. Kikyo se vrátila, Inuyasha bude zase šťastný a spokojený a Kagome... Kagome se bude celý zbytek života ptát sama sebe, jak moc velkou chybu právě udělala.
"Co se stalo?" zeptal se jí Miroku, který se mezitím vzbudil.
"Kikyo se vrátila," oznámila Kagome. "Není to skvělé? Zase bude s Inuyashou. A on..."
"To víme, ale sama z mrtvých přeci nevstala, ne?" řekla na to Sango.
"Vzkřísila jsem jí."
"Co?!?"
Inuyashův svět se v poslední době zdál být nesmyslný. Kagome, která před něj se smutnýma očima přivedla Kikyo, se z toho světa nikdy nemohla ztratit, ale Kikyo sama byla nejspíš odhodlána k tomu, že ji jednou provždy vytlačí z jeho hlavy. Přivedla ho na svah plný květin a byla rozhodnutá ho zblbnout natolik, že by se ke Kagome už nikdy nevrátil. Neměla z toho žádné výčitky - vždyť to byla Kagome, kdo jí probudil z věčného spánku. Nakonec jí i sama řekla, ať si Inuyashu klidně nechá. Chtěla jen, aby se zase smál a Kikyo dokázala vykouzlit smích jako nikdo jiný.
"Inuyasho, pamatuješ si na ten den, kdy jsme seděli na louce a povídali si o tom, co jsme prožili v dětství?" lehla si Kikyo na zem.
"Bylo to smutné povídání a my se přitom smáli," sedl si Inuyasha vedle ní.
"Smáli jsme se, protože jsme byli spolu," řekla na to Kikyo. "A taky proto, že se nám svět vysmíval tak dlouho, že jsme si řekli, že se taky jednou budeme smát jemu."
"Jo, a jak moc je absurdní to, že se nám svět směje, když je na tom sám tak bídně."
"Tenkrát jsem ti řekla jednu věc," zavřela Kikyo oči. "Řekla jsem ti pravdu o tom, co k tobě cítím. Poprvé jsem ti řekla, že tě miluju."
"A já ti řekl to samé," usmál se Inuyasha.
"Celý ten rok byl zvláštní," zahleděla se Kikyo do minulosti. "Sakury vykvetly až na podzim, když jim opadalo listí."
"A bylo teplo až do prvního sněhu."
"To proto, že se na nás smálo slunce," vzhlédla Kikyo na oblohu. "Smálo se na nás dva a hřálo celý svět."
"V zimě pak ani nezamrzly rybníky a říčky," řekl Inuyasha.
"A Naraku to všechno zničil," otevřela Kikyo oči. "Naraku nám vzal tenhle život, kterému jsme se vysmívali."
"Jednou ho dostaneme," řekl Inuyasha. "Jednou se ho zbavíme."
"Minulosti už se ale nezbavíme," řekla na to. "Ty strašlivé vzpomínky už nikdo zpátky nevezme..."
"Přemýšlela jsi, co bude potom?"
"Po čem?"
"Až zabijeme Naraka," vysvětlil Inuyasha. "Přemýšlela jsi někdy, co budeš dělat pak?"
Kikyo se podívala na oblohu. "Budoucnost je jen v zničení Naraka. Dál už pak nic není..."
Byli tam celé odpoledne a povídali si. S Kikyo se Inuyashovi povídalo dobře, ale pořád měl pocit, že když si povídal s Rin, bylo to úplně o něčem jiné. Bylo to taky trochu o budoucnosti, nejen o minulosti jako s Kikyo. Inuyasha se pak musel zeptat sám sebe, jestli vážně Kikyo není jen v minulosti, jestli vážně není jen v jeho vzpomínkách.Nakonec se i s Kikyo Inuyasha vrátil k chrámu, kde byla Kagome s ostatními. Už ale balili a Inuyasha měl ošklivý pocit, že ho tam chtěli nechat (taky že chtěli - Kagome řekla, ať si to prý s Kikyo užije). Kagome se na něj ani jednou nepodívala, jen házela svoje věci do batohu."Co je to s tebou?" ptal se jí Inuyasha.Kagome se ohlédla na Kikyo, která se právě tlemila na Sango a Miroka, aby získala jejich přízeň, a pak se zahleděla zpátky na Inuyashu. "Se mnou není vůbec nic.""Proč jsi jí oživila?"Kagome se na něj smutně podívala. "Já jen, chtěla jsem, aby ses zase smál."Inuyasha se rozhlédl po okolí, a pak se podíval na batoh, který Kagome držela v rukou."A vy jste chtěli odejít, nebo co?""Pokud ti to nedošlo, tak já jsem tu jediná, kdo odchází.""Co?" podivil se Inuyasha. "Proč?""Ale no tak, přiznejme si to," usmála se Kagome trpce. "Já s Narakem nemám absolutně nic společného, byla jsem jen tvůj detektor na Shikon. Kikyo ten zatracenej šutr cítí taky, takže mě už nepotřebuješ, když máš ji.""Vracíš se domů?" zahleděl se Inuyasha do země."Jo," odpověděla mu Kagome. "Stejně si musím vylepšit známky, prakticky propadám. Mějte se tu fajn.""Počkej, ty chceš ke studni dojít úplně sama?""Umím se o sebe postarat, Inuyasho," hodila si Kagome na záda batoh. "Navíc pokud na mě po cestě vybafne nějakej démon, stejně se to nedozvíš. A sám to víš - nejsem tak úžasná, jako Kikyo a nechci tady jen tak zaclánět."Nepodařilo se mu jí přemluvit, aby zůstala. Vlastně se o to zase nesnažil tak moc, protože z druhé strany ho hlídala Kikyo a dávala pozor na to, aby neřekl něco, co by se jí nelíbilo. Navíc Kagome si nedokázala představit soužití s ní, takže by se stejně přemluvit nenechala."Teď jsi to pěkně zpackal, Inuyasho," řekl mu Miroku, když Kagome odešla. "Hned tak jí neuvidíš.""Já přece nechtěl, aby odešla.""To bys jí to ale musel pořádně říct."Inuyasha a ostatní dál pokračovali v cestě za Narakem s tím rozdílem, že Kagome nahradila Kikyo. Tím trpěli nejen Sango, Miroku a Shippo, ale i sám Inuyasha. Nevěděl proč, vždycky si přál, aby se Kikyo vrátila, ale nejspíš si neuvědomil, že tím ztratí Kagome.Asi tři dny potom, co Kagome odešla, se od Inuyashy a Kikyo odtrhli i ostatní. Tedy neodešli od nich natrvalo, ale potřebovali si něco zařídit (a taky se obrnit proti Kikyo) a slíbili, že se k Inuyashovi zanedlouho zase připojí. Inuyasha to nesl tiše a těžce, Kikyo zase dělala, jak jí to mrzí, ale byla nesmírně ráda, že teď má Inuyashu jen pro sebe.Ten den, co s Kikyo došli až k jedné černé propasti, která žila svým temným životem nad úzkou řekou v údolí pod ní, by mohl nazývat jedním z nejhorších dnů ve svém životě. Ale taky jedním z nejdůležitějších, protože ten den se hodně věcí změnilo. I sám Inuyasha se ten den určitým způsobem změnil."No tedy," podívala se Kikyo do propasti. "Myslela jsem si, že to bude hrůzostrašný výhled, ale tohle jsem nečekala... Úplně mi běhá mráz po zádech, z toho, jak hustá je tam tma.""Už jsme s Ka..... Už jsme viděli i horší věci.""Inuyasho," usmála se Kikyo. "Klidně o ní mluv, mě to nevadí.""Kagome?" zachvěl se náhle Inuyashův hlas."Až tak jsem to nemyslela," otočila se k němu Kikyo.Pak to zahlédla také. Jen kousek od nich ležela polomrtvá Kagome a natahovala k nim ruku. Něco šeptala. Byla vyděšená, skoro nemohla mluvit, ale něco se jim snažila říct."Kagome!" přiběhl k ní Inuyasha. "Co se ti stalo.""Ki...""Co?""Kikyo...""Co? Co je s ní?" ptal se Inuyasha.Teď přiběhla i Kikyo. "Co se stalo? Co je ti?"Kagome znovu natáhla ruku s roztaženými prsty a dívala se někam do neznáma. Z pusy jí tekl uzounký pramínek krve a těžce dýchala. Její oči byly plné strachu."Kikyo... uteč...""Já? Proč?" podivila se Kikyo a rychle ze svého zavazadla (pouze zauzlovaného šátku) vyndávala sušené byliny a různé jiné věci potřebné k ošetření.""Rychle..." mumlala Kagome. "Utečte... Rychle...""Kagome, co to s tebou je?" cloumal s ní Inuyasha. "Řekni, co se ti stalo?""Ona... Chce jí..." zavírala Kagome oči. "Kykio... Uteč... Ona chce... naší duši..."Kikyiny oči se doširoka otevřely. "Pořád máme společnou duši?"Kagome neodpovídala."Kdo chce naší duši?" ptala se Kikyo. "Kdo?"Ale Kagome už nebyla při vědomí. Navíc už nemusela odpovídat - ten někdo, o kom Kagome mluvila, nebo spíš "ta" někdo, se objevila v cukuletu. A ta někdo byla dva metry vysoká štíhlá démonka s celkem ženskými tvary, zelenou pokožkou a neuvěřitelně dlouhými, fialovými vlasy, jejichž pramínky se zvláštně propletly a vytvořily chapadla.Jakmile se objevila, jedním svým chapadlem odhodila Inuyashu, druhým popadla Kagome a třetím ovinula Kikyo."Je fajn, když jsou lidi nápomocný," řekl ta démonka. "Už mám obě."Inuyasha se zvedl ze země a otočil se k démonce s Tessaigou v rukou. "Hned je obě pusť!""Nebo co?""Řekl jsem, abys je pustila!" vyběhl Inuyasha proti té fialovlasé obludě, ale ta jen máchla jedním svým chapadlem a Inuyasha rázem odlétl."Hele, uklidni se, jo?" řekla démonka s úsměvem. "Popravdě - chci jen jednu z nich.""A to kterou?""Kterou vybereš," odpověděla démonka. "Jde tu jen o to, že obě prostě v tomhle světě být nemůžou, protože mají stejnou duši a takhle narušují rovnováhu.""Kecáš?""Vážně myslíš?"Inuyasha proti ní opět vyrazil a ona ho opět jen odrazila. Takhle na ní útočil hodně dlouho a ona zatím dokázala do takového omámeného stavu přinést i Kikyo. Máchala svými chapadly a Kagome s Kikyo byly jako na horské dráze."Tak která z nich to bude?" ptala se démonka a přitom Kagome i Kikyo škrtila svými vlasy. "Ty máš dvě, já chci jednu z nich. Je to prosté.""Ale já chci obě!" vyrazil Inuyasha proti ní s Větrným šrámem, ale ten neměl účinek.
"Ale, ale..." usmívala se démonka. "Přece bys nechtěl ublížit těmhle svým krasotinkám."
Až v té chvíli si Inuyasha uvědomil, že právě mohl zabít Kikyo i Kagome. No prostě senzace, kdyby se ta démonka nechránila nějakou bariérou, kterou zatím neviděl, mohl je odkrouhnout obě.
"Ale no tak, nemůžeme tu být celý den," řekla démonka a otočila se k propasti. "Uvidíme, jak ti půjde to vybírání, až budou padat dolů. Lítat přeci neumí, nebo jo?"
Inuyasha zavrčel.
"Ty mi nevěříš, že to udělám?" usmála se démonka. "Ale to bys měl... No, vždycky ti to můžu ukázat."
Náhle ta fialovlasá stvůra uvolnila nad propastí své sevření a hodila Kagome a Kikyo do černočerné tmy. Obě padaly, obě křičely a obě myslely jen na něj. Kikyo se modlila za to, aby Inuyasha zachránil jí a Kagome pomalu vzdávala svou naději na to, že by to mohla být ona, kdo tohle celé přežije.
"A tys mi nevěřil," řekla démonka a zmizela.
A Kikyo s Kagome zatím padaly dolů do temné propasti plné strachu. Padaly a padaly, ani na chvíli nezpomalily či nezrychlily. Prostě jen volně splývaly se vzduchem, který je nesl ke strašlivé smrti.
Trvalo to jen pár sekund, než se Inuyasha rozhodl, kterou z nich zachrání, ale jemu to připadalo jako věčnost. První, co viděl, byly ty jejich mrtvá těla, kaluž krve a dokořán otevřené oči s vyděšeným výrazem.
Ale věděl, že ta, které z nich nepomůže, takhle nedopadne. Ne, protože toho z ní tolik nezbude, tohle byl moc dlouhý pád a tudíž by dole byl jen jakýsi krvavý flek. Ještě horší, než mrtvé tělo...
Ale pak se do jeho mysli prodraly vzpomínky. První byla ta, jak seděl s Kikyo na trávě poseté květinami a ona mluvila o tom, jak mu poprvé řekla, že ho miluje.
Pak se k němu prodrala jiná, kdy se Kagome dívala zvláštním pohledem a říkala: "Jen - jen jsem si myslela, že by to tu Inuyasha rád viděl..."
Potom ty obě dvě vzpomínky zčernaly a Inuyasha zahlédl malou holčičku s velkýma hnědýma očima. "Kikyo byla, Kikyo věděla, Kikyo jsem miloval... Ale to, že je mrtvá, ti jí milovat nezabrání."
Nezabrání, ale Inuyasha sám nevěděl, zda Kikyo ještě stále miluje. Miloval ji všude ve svých vzpomínkách, ale co teď?
Další úsměv té roztomilé dívenky. "Kagome je pořád ještě světlo v tvém životě. Ptám se, jak jsi na tom teď, ne před padesáti lety."
Padesát let není zas tak dlouhá doba, řekl si pro sebe Inuyasha. Pro mě to byl jen okamžik, celé jsem to prospal.
"Víš, co je zvláštní? Že o té Kikyo mluvíš jen v minulosti."
Jenže Kikyo byla podstatná část jeho minulosti. Zdála se mu důležitá už jen tím, že někdy v jeho životě byla. Ona žila a mohla žít dál.
"Pořád se koukáš jen zpátky, víš to?"
"To vím," odpověděl Inuyasha hlasu uvnitř své hlavy. "To vím, ale minulost je taky důležitá. Lidi potřebují svojí minulost... Tohle ale není minulost..."
Pak mu do ucha Kikyo zašeptala: "Budoucnost je jen v zničení Naraka. Dál už pak nic není..."
Tenkrát se určitě pletla, pomyslel si Inuyasha. I po jeho zničení, i po jeho smrti budeme žít dál.
Pak k němu promluvily jen Kagomeniny smutné oči. "Já jen, chtěla jsem, aby ses zase smál."
"Když tu zůstanu sám, tak už se nikdy smát nebudu," řekl Inuyasha. "Už se nikdy nebudu moc usmívat, když nějaká z vás zemře."
"Kikyo, nebo Kagome?" ozval se znovu Rinin hlas.
"Nemůžu si jen tak vybrat," hleděl Inuyasha do propasti. "Nemůžu jen tak jednu z nich zabít."
A poslední Rinina slovy. "Aha! Takže ona se Kagome kvůli tobě plahočí za Narakem a ty nevíš, jestli bys jí dal přednost před Kikyo? To je tedy moc hezký!"
Ale co Kikyo? Co bude s ní? Měla by snad zase umřít? Už potřetí by kvůli němu měla ztratit svůj život?
"Kikyo je mrtvá," uslyšel svá vlastní slova.
A bylo to tak, v téhle chvíli už Kikyo prakticky mrtvá byla, protože Inuyasha se konečně rozhodl. Kikyo je minulost, Kagome je budoucnost, tohle mu Rin chtěla říct. Vzpomněl si na to, co si tenkrát v té jeskyni, kdy byl zavřený s Rin, pomyslel. Že jsou Kikyo a Kagome jako noc a den. Kagome je ta, bez které by nemohl žít, bez noci se obejde, ale den ten potřebuje. Noc je určená jen ke spánku. A od téhle chvíle Kikyo už jen spala.
Skočil dolů do propasti a někde v polovině (letěl střemhlav, aby je dostihl) narazil na Kikyo a Kagome.
Podíval se na Kikyo. "Promiň."
A zmizel někde nahoře s Kagome v náručí. Inuyasha právě zachránil svoje světlo, svůj den. A noc padala dál dolů do propasti. Jen těžce dokázala unést to, že jí právě Inuyasha odepsal. Ale ten svého rozhodnutí nelitoval, protože si uvědomil, že jedině Kagome je ta dívka, kterou teď miluje. Jedině Kagome...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama