Najnovsie:
→Night Love 1 2←

Fifth Element-First-Second-Third-Fourth-Fifth -Sixth - Seventh-   ◄EXTRA NEW

EXTRA NEW → Lovely Com -1-2-

"Príď ty, prídem aj ja"

Hlasujte o pesnicku :D

Únor 2008

gifs

22. února 2008 v 20:00

walpery

22. února 2008 v 19:58

kagura

22. února 2008 v 19:55
Meno: Kagura
Vek: Ani nie rok
Rasa: Démon - "Větrná kouzelnice"
Miluje: No... Možná Sesshoumarua
Rodina: Otec - Naraku, starší sestra - Kanna
Povaha: Tajemná dosť nevypočitatelná a nebezpečná, bez citov, ale nad tým by som sa zamyslela a na to, že je to záporná postava je celkom i pekná, pekne ju zpracovali.
Jej slabost: Jej srdce má vo svojich rukach Naraku
Zbraň: Vejár
Útoky: Ovláda vietror aj mrtvé
Nenávist: Naraku, skupinka patřící k Inuyashovi a Kouga, toho také nemá zrovna v oblibě
Cíl: Zbavit se Narakovi vlády nad svým životem
Charakteristika: Kagura je velmi zvláštní postava. Na to, že patří na stranu špatných, se tak někdy nechová. Velmi dobře bojuje a někdy docela ráda mluví, když drtí soupeře. Při boji je docela elegantní, když rozevře svůj vějíř a vyšle útok "Tanec čepelí". Působí tajemně, klidně a odvážně. Ale když jde o to, aby se vzepřela Narakovi, trochu ta odvaha pokulhává. Jejím jediným cílem, ale stále zůstává, získat své srdce od Naraka a žít si jak ona chce sama, bez rozkazů a úkolů. V moci Naraka je díky tomu, že je vytvořena z jeho těla. Na své cestě za svobodou potkává Sesshoumarua, kterého vlastně Naraku podvedl. Kagura se později začíná spoléhat jen na něj a prosí ho o pomoc... Ale on jí odmítne pomoct, prostě si má pomoct sama. Po té co jí Naraku vlastně zabije jí Sesshoumaru oživí svým mečem, vděčí mu za další možnost žít. Budu se opět opakovat, jako obvykle. Zkrátka je to jedna z nejlepších postav, má úžasné kimono a vějíř, závidím XD
Vzhled:
Vlasy: Černé
Barva očí: Červené
Výška: Neznámá

kaleido

20. února 2008 v 19:55 kaleido star

vzpomienky na minulosť

19. února 2008 v 19:46 pribehy

Vzpomínky na budoucnost II.

Kikyin návrat

"Kikyo," řekla s pevně zavřenými víčky. "Cítím tě tu úplně všude, vidím tě, jak se procházíš po tom kamenném chodníku... nenávidím tě, Kikyo, to bys měla vědět, podle mě Inuyashovi nikdy nepřineseš nic dobrého, ale... Proto tu nejsem," otevřela oči, v kterých jí teď svítil plamen svíčky. "Inuyasha tě potřebuje. Já sama nevím, jak se povolávají mrtví z hrobu, nemám tu ani tvoje kosti, nic. Ale vím, že pokud ty sama budeš chtít, tak se vrátíš. Taková ty totiž jsi. Pro tebe není smrt žádný problém, plynule přecházíš do světa živých a hlavně do Inuyashovy hlavy. Klidně si vezmi mojí duši, klidně ať si tě Inuyasha miluje. Ale ať se zase směje, ať je šťastný..."
Přišla ji vzkřísit, proto tu byla. Kagome přišla pro Inuyashu vzkřísit Kikyo. Tolik jí na něm záleželo, že přišla vzbudit z mrtvých ženu, kterou nenáviděla.
"Ty se mi teď vysmíváš, co?" zajiskřily Kagome oči. "Směješ se mi, jak moc jsem ubohá, že tě volám zpátky. Ale ten muž tam venku, to není Inuyasha, jen jeho stín. To ty dokážeš přivést zpátky toho pravého, jen ty..."
Kagome tam seděla dlouho, seděla a promlouvala k duchům. Z její svíčky tekl horký vosk a ona, která tu svíčku držela rukama z obou stran, si ani neuvědomila, že jí přetéká přes ruce. Už zbýval jen malý kus z téhle svíčky, když se to rozhodla vzdát a jít si lehnout. Avšak v momentě, kdy došla ke dveřím, svíčka zhasla, ale chrám byl stále osvětlený. To světlo přicházelo z malého kamenného oltáře a když se Kagome probudila ze svého šoku, padla hned do dalšího, neboť se před oltářem objevila zářící Kikyo. Byla však z masa a kostí, ne jako jí viděla Kagome naposledy.
"Proč?" probodla jí Kikyo pohledem.
"Neřekla jsem to snad jasně?"
Druhý den ráno budil Inuyashu sladký, dívčí hlas. "Inuyasho? Inuyasho!"
"Kagome?" mžoural Inuyasha očima. "Ne... Panebože, Kikyo!"
Doširoka otevřel oči a vzhlédl. Byla to vážně ona, usmívala se. Její tváře byly růžové a její úsměv příjemně hřál. Že by sen? Ale ne, snad ne...
"Tak pojď, stávej," smály se na něj její oči.
"Kikyo, ale jak..."
"Neptej se a jdi s ní, musíte si toho plno říct," uslyšel náhle i jiný dívčí hlas.
Otočil se a jeho pohled klesl. "Kagome..."
Kikyo se na něj podívala. Stále se usmívala, ale teď to byl spíš žárlivý pohled. Takovou dobu se neviděli a on ještě mrhá časem na to, aby se téhle své Kagome omlouval pohledem.
Kikyo uchopila Inuyashu za ruku. Její dlaň byla teplá, ne tak mrtvolně studená, jako když jí vzkřísili z hlíny a kostí. Tentokrát byla doopravdy živá. Kdo jí ale vzkřísil? Jak to, že tu teď byla s ním? A jak to, že byla vážně živá?
Po chvíli spolu vážně odešli. Kagome vůbec neměla ponětí kam, ale bylo jí to nějak jedno. Kikyo se vrátila, Inuyasha bude zase šťastný a spokojený a Kagome... Kagome se bude celý zbytek života ptát sama sebe, jak moc velkou chybu právě udělala.
"Co se stalo?" zeptal se jí Miroku, který se mezitím vzbudil.
"Kikyo se vrátila," oznámila Kagome. "Není to skvělé? Zase bude s Inuyashou. A on..."
"To víme, ale sama z mrtvých přeci nevstala, ne?" řekla na to Sango.
"Vzkřísila jsem jí."
"Co?!?"
Inuyashův svět se v poslední době zdál být nesmyslný. Kagome, která před něj se smutnýma očima přivedla Kikyo, se z toho světa nikdy nemohla ztratit, ale Kikyo sama byla nejspíš odhodlána k tomu, že ji jednou provždy vytlačí z jeho hlavy. Přivedla ho na svah plný květin a byla rozhodnutá ho zblbnout natolik, že by se ke Kagome už nikdy nevrátil. Neměla z toho žádné výčitky - vždyť to byla Kagome, kdo jí probudil z věčného spánku. Nakonec jí i sama řekla, ať si Inuyashu klidně nechá. Chtěla jen, aby se zase smál a Kikyo dokázala vykouzlit smích jako nikdo jiný.
"Inuyasho, pamatuješ si na ten den, kdy jsme seděli na louce a povídali si o tom, co jsme prožili v dětství?" lehla si Kikyo na zem.
"Bylo to smutné povídání a my se přitom smáli," sedl si Inuyasha vedle ní.
"Smáli jsme se, protože jsme byli spolu," řekla na to Kikyo. "A taky proto, že se nám svět vysmíval tak dlouho, že jsme si řekli, že se taky jednou budeme smát jemu."
"Jo, a jak moc je absurdní to, že se nám svět směje, když je na tom sám tak bídně."
"Tenkrát jsem ti řekla jednu věc," zavřela Kikyo oči. "Řekla jsem ti pravdu o tom, co k tobě cítím. Poprvé jsem ti řekla, že tě miluju."
"A já ti řekl to samé," usmál se Inuyasha.
"Celý ten rok byl zvláštní," zahleděla se Kikyo do minulosti. "Sakury vykvetly až na podzim, když jim opadalo listí."
"A bylo teplo až do prvního sněhu."
"To proto, že se na nás smálo slunce," vzhlédla Kikyo na oblohu. "Smálo se na nás dva a hřálo celý svět."
"V zimě pak ani nezamrzly rybníky a říčky," řekl Inuyasha.
"A Naraku to všechno zničil," otevřela Kikyo oči. "Naraku nám vzal tenhle život, kterému jsme se vysmívali."
"Jednou ho dostaneme," řekl Inuyasha. "Jednou se ho zbavíme."
"Minulosti už se ale nezbavíme," řekla na to. "Ty strašlivé vzpomínky už nikdo zpátky nevezme..."
"Přemýšlela jsi, co bude potom?"
"Po čem?"
"Až zabijeme Naraka," vysvětlil Inuyasha. "Přemýšlela jsi někdy, co budeš dělat pak?"
Kikyo se podívala na oblohu. "Budoucnost je jen v zničení Naraka. Dál už pak nic není..."
Byli tam celé odpoledne a povídali si. S Kikyo se Inuyashovi povídalo dobře, ale pořád měl pocit, že když si povídal s Rin, bylo to úplně o něčem jiné. Bylo to taky trochu o budoucnosti, nejen o minulosti jako s Kikyo. Inuyasha se pak musel zeptat sám sebe, jestli vážně Kikyo není jen v minulosti, jestli vážně není jen v jeho vzpomínkách.Nakonec se i s Kikyo Inuyasha vrátil k chrámu, kde byla Kagome s ostatními. Už ale balili a Inuyasha měl ošklivý pocit, že ho tam chtěli nechat (taky že chtěli - Kagome řekla, ať si to prý s Kikyo užije). Kagome se na něj ani jednou nepodívala, jen házela svoje věci do batohu."Co je to s tebou?" ptal se jí Inuyasha.Kagome se ohlédla na Kikyo, která se právě tlemila na Sango a Miroka, aby získala jejich přízeň, a pak se zahleděla zpátky na Inuyashu. "Se mnou není vůbec nic.""Proč jsi jí oživila?"Kagome se na něj smutně podívala. "Já jen, chtěla jsem, aby ses zase smál."Inuyasha se rozhlédl po okolí, a pak se podíval na batoh, který Kagome držela v rukou."A vy jste chtěli odejít, nebo co?""Pokud ti to nedošlo, tak já jsem tu jediná, kdo odchází.""Co?" podivil se Inuyasha. "Proč?""Ale no tak, přiznejme si to," usmála se Kagome trpce. "Já s Narakem nemám absolutně nic společného, byla jsem jen tvůj detektor na Shikon. Kikyo ten zatracenej šutr cítí taky, takže mě už nepotřebuješ, když máš ji.""Vracíš se domů?" zahleděl se Inuyasha do země."Jo," odpověděla mu Kagome. "Stejně si musím vylepšit známky, prakticky propadám. Mějte se tu fajn.""Počkej, ty chceš ke studni dojít úplně sama?""Umím se o sebe postarat, Inuyasho," hodila si Kagome na záda batoh. "Navíc pokud na mě po cestě vybafne nějakej démon, stejně se to nedozvíš. A sám to víš - nejsem tak úžasná, jako Kikyo a nechci tady jen tak zaclánět."Nepodařilo se mu jí přemluvit, aby zůstala. Vlastně se o to zase nesnažil tak moc, protože z druhé strany ho hlídala Kikyo a dávala pozor na to, aby neřekl něco, co by se jí nelíbilo. Navíc Kagome si nedokázala představit soužití s ní, takže by se stejně přemluvit nenechala."Teď jsi to pěkně zpackal, Inuyasho," řekl mu Miroku, když Kagome odešla. "Hned tak jí neuvidíš.""Já přece nechtěl, aby odešla.""To bys jí to ale musel pořádně říct."Inuyasha a ostatní dál pokračovali v cestě za Narakem s tím rozdílem, že Kagome nahradila Kikyo. Tím trpěli nejen Sango, Miroku a Shippo, ale i sám Inuyasha. Nevěděl proč, vždycky si přál, aby se Kikyo vrátila, ale nejspíš si neuvědomil, že tím ztratí Kagome.Asi tři dny potom, co Kagome odešla, se od Inuyashy a Kikyo odtrhli i ostatní. Tedy neodešli od nich natrvalo, ale potřebovali si něco zařídit (a taky se obrnit proti Kikyo) a slíbili, že se k Inuyashovi zanedlouho zase připojí. Inuyasha to nesl tiše a těžce, Kikyo zase dělala, jak jí to mrzí, ale byla nesmírně ráda, že teď má Inuyashu jen pro sebe.Ten den, co s Kikyo došli až k jedné černé propasti, která žila svým temným životem nad úzkou řekou v údolí pod ní, by mohl nazývat jedním z nejhorších dnů ve svém životě. Ale taky jedním z nejdůležitějších, protože ten den se hodně věcí změnilo. I sám Inuyasha se ten den určitým způsobem změnil."No tedy," podívala se Kikyo do propasti. "Myslela jsem si, že to bude hrůzostrašný výhled, ale tohle jsem nečekala... Úplně mi běhá mráz po zádech, z toho, jak hustá je tam tma.""Už jsme s Ka..... Už jsme viděli i horší věci.""Inuyasho," usmála se Kikyo. "Klidně o ní mluv, mě to nevadí.""Kagome?" zachvěl se náhle Inuyashův hlas."Až tak jsem to nemyslela," otočila se k němu Kikyo.Pak to zahlédla také. Jen kousek od nich ležela polomrtvá Kagome a natahovala k nim ruku. Něco šeptala. Byla vyděšená, skoro nemohla mluvit, ale něco se jim snažila říct."Kagome!" přiběhl k ní Inuyasha. "Co se ti stalo.""Ki...""Co?""Kikyo...""Co? Co je s ní?" ptal se Inuyasha.Teď přiběhla i Kikyo. "Co se stalo? Co je ti?"Kagome znovu natáhla ruku s roztaženými prsty a dívala se někam do neznáma. Z pusy jí tekl uzounký pramínek krve a těžce dýchala. Její oči byly plné strachu."Kikyo... uteč...""Já? Proč?" podivila se Kikyo a rychle ze svého zavazadla (pouze zauzlovaného šátku) vyndávala sušené byliny a různé jiné věci potřebné k ošetření.""Rychle..." mumlala Kagome. "Utečte... Rychle...""Kagome, co to s tebou je?" cloumal s ní Inuyasha. "Řekni, co se ti stalo?""Ona... Chce jí..." zavírala Kagome oči. "Kykio... Uteč... Ona chce... naší duši..."Kikyiny oči se doširoka otevřely. "Pořád máme společnou duši?"Kagome neodpovídala."Kdo chce naší duši?" ptala se Kikyo. "Kdo?"Ale Kagome už nebyla při vědomí. Navíc už nemusela odpovídat - ten někdo, o kom Kagome mluvila, nebo spíš "ta" někdo, se objevila v cukuletu. A ta někdo byla dva metry vysoká štíhlá démonka s celkem ženskými tvary, zelenou pokožkou a neuvěřitelně dlouhými, fialovými vlasy, jejichž pramínky se zvláštně propletly a vytvořily chapadla.Jakmile se objevila, jedním svým chapadlem odhodila Inuyashu, druhým popadla Kagome a třetím ovinula Kikyo."Je fajn, když jsou lidi nápomocný," řekl ta démonka. "Už mám obě."Inuyasha se zvedl ze země a otočil se k démonce s Tessaigou v rukou. "Hned je obě pusť!""Nebo co?""Řekl jsem, abys je pustila!" vyběhl Inuyasha proti té fialovlasé obludě, ale ta jen máchla jedním svým chapadlem a Inuyasha rázem odlétl."Hele, uklidni se, jo?" řekla démonka s úsměvem. "Popravdě - chci jen jednu z nich.""A to kterou?""Kterou vybereš," odpověděla démonka. "Jde tu jen o to, že obě prostě v tomhle světě být nemůžou, protože mají stejnou duši a takhle narušují rovnováhu.""Kecáš?""Vážně myslíš?"Inuyasha proti ní opět vyrazil a ona ho opět jen odrazila. Takhle na ní útočil hodně dlouho a ona zatím dokázala do takového omámeného stavu přinést i Kikyo. Máchala svými chapadly a Kagome s Kikyo byly jako na horské dráze."Tak která z nich to bude?" ptala se démonka a přitom Kagome i Kikyo škrtila svými vlasy. "Ty máš dvě, já chci jednu z nich. Je to prosté.""Ale já chci obě!" vyrazil Inuyasha proti ní s Větrným šrámem, ale ten neměl účinek.
"Ale, ale..." usmívala se démonka. "Přece bys nechtěl ublížit těmhle svým krasotinkám."
Až v té chvíli si Inuyasha uvědomil, že právě mohl zabít Kikyo i Kagome. No prostě senzace, kdyby se ta démonka nechránila nějakou bariérou, kterou zatím neviděl, mohl je odkrouhnout obě.
"Ale no tak, nemůžeme tu být celý den," řekla démonka a otočila se k propasti. "Uvidíme, jak ti půjde to vybírání, až budou padat dolů. Lítat přeci neumí, nebo jo?"
Inuyasha zavrčel.
"Ty mi nevěříš, že to udělám?" usmála se démonka. "Ale to bys měl... No, vždycky ti to můžu ukázat."
Náhle ta fialovlasá stvůra uvolnila nad propastí své sevření a hodila Kagome a Kikyo do černočerné tmy. Obě padaly, obě křičely a obě myslely jen na něj. Kikyo se modlila za to, aby Inuyasha zachránil jí a Kagome pomalu vzdávala svou naději na to, že by to mohla být ona, kdo tohle celé přežije.
"A tys mi nevěřil," řekla démonka a zmizela.
A Kikyo s Kagome zatím padaly dolů do temné propasti plné strachu. Padaly a padaly, ani na chvíli nezpomalily či nezrychlily. Prostě jen volně splývaly se vzduchem, který je nesl ke strašlivé smrti.
Trvalo to jen pár sekund, než se Inuyasha rozhodl, kterou z nich zachrání, ale jemu to připadalo jako věčnost. První, co viděl, byly ty jejich mrtvá těla, kaluž krve a dokořán otevřené oči s vyděšeným výrazem.
Ale věděl, že ta, které z nich nepomůže, takhle nedopadne. Ne, protože toho z ní tolik nezbude, tohle byl moc dlouhý pád a tudíž by dole byl jen jakýsi krvavý flek. Ještě horší, než mrtvé tělo...
Ale pak se do jeho mysli prodraly vzpomínky. První byla ta, jak seděl s Kikyo na trávě poseté květinami a ona mluvila o tom, jak mu poprvé řekla, že ho miluje.
Pak se k němu prodrala jiná, kdy se Kagome dívala zvláštním pohledem a říkala: "Jen - jen jsem si myslela, že by to tu Inuyasha rád viděl..."
Potom ty obě dvě vzpomínky zčernaly a Inuyasha zahlédl malou holčičku s velkýma hnědýma očima. "Kikyo byla, Kikyo věděla, Kikyo jsem miloval... Ale to, že je mrtvá, ti jí milovat nezabrání."
Nezabrání, ale Inuyasha sám nevěděl, zda Kikyo ještě stále miluje. Miloval ji všude ve svých vzpomínkách, ale co teď?
Další úsměv té roztomilé dívenky. "Kagome je pořád ještě světlo v tvém životě. Ptám se, jak jsi na tom teď, ne před padesáti lety."
Padesát let není zas tak dlouhá doba, řekl si pro sebe Inuyasha. Pro mě to byl jen okamžik, celé jsem to prospal.
"Víš, co je zvláštní? Že o té Kikyo mluvíš jen v minulosti."
Jenže Kikyo byla podstatná část jeho minulosti. Zdála se mu důležitá už jen tím, že někdy v jeho životě byla. Ona žila a mohla žít dál.
"Pořád se koukáš jen zpátky, víš to?"
"To vím," odpověděl Inuyasha hlasu uvnitř své hlavy. "To vím, ale minulost je taky důležitá. Lidi potřebují svojí minulost... Tohle ale není minulost..."
Pak mu do ucha Kikyo zašeptala: "Budoucnost je jen v zničení Naraka. Dál už pak nic není..."
Tenkrát se určitě pletla, pomyslel si Inuyasha. I po jeho zničení, i po jeho smrti budeme žít dál.
Pak k němu promluvily jen Kagomeniny smutné oči. "Já jen, chtěla jsem, aby ses zase smál."
"Když tu zůstanu sám, tak už se nikdy smát nebudu," řekl Inuyasha. "Už se nikdy nebudu moc usmívat, když nějaká z vás zemře."
"Kikyo, nebo Kagome?" ozval se znovu Rinin hlas.
"Nemůžu si jen tak vybrat," hleděl Inuyasha do propasti. "Nemůžu jen tak jednu z nich zabít."
A poslední Rinina slovy. "Aha! Takže ona se Kagome kvůli tobě plahočí za Narakem a ty nevíš, jestli bys jí dal přednost před Kikyo? To je tedy moc hezký!"
Ale co Kikyo? Co bude s ní? Měla by snad zase umřít? Už potřetí by kvůli němu měla ztratit svůj život?
"Kikyo je mrtvá," uslyšel svá vlastní slova.
A bylo to tak, v téhle chvíli už Kikyo prakticky mrtvá byla, protože Inuyasha se konečně rozhodl. Kikyo je minulost, Kagome je budoucnost, tohle mu Rin chtěla říct. Vzpomněl si na to, co si tenkrát v té jeskyni, kdy byl zavřený s Rin, pomyslel. Že jsou Kikyo a Kagome jako noc a den. Kagome je ta, bez které by nemohl žít, bez noci se obejde, ale den ten potřebuje. Noc je určená jen ke spánku. A od téhle chvíle Kikyo už jen spala.
Skočil dolů do propasti a někde v polovině (letěl střemhlav, aby je dostihl) narazil na Kikyo a Kagome.
Podíval se na Kikyo. "Promiň."
A zmizel někde nahoře s Kagome v náručí. Inuyasha právě zachránil svoje světlo, svůj den. A noc padala dál dolů do propasti. Jen těžce dokázala unést to, že jí právě Inuyasha odepsal. Ale ten svého rozhodnutí nelitoval, protože si uvědomil, že jedině Kagome je ta dívka, kterou teď miluje. Jedině Kagome...

čo by ste nikdy nepočuli

19. února 2008 v 19:42 pribehy
Sesshoumaru: Inu Yasho, POMOOOOOC!!!!
Sesshoumaru: Inu Yasha je můj bratr....a mám ho rád *fňuk*
Sesshoumaru: Tak pojď, Rin. Budu ti vyprávět pohádku. Tak co třeba o Popelce? Ta je moje oblíbená. Takže bylo nebylo....
Sesshoumaru: Víš, Kagome, zamiloval jsem se do tebe na první pohled, ale nevěděl jsem, jak ti to mám říct...
Sesshoumaru: Nikdo mě nemá rád *fňuk*
Sesshoumaru: Inu Yasho, můžu se k vám přidat? Prosím, prosím, smutně koukám!
Inu Yasha: Tak jo, Kougo, Kagome je tvoje.
Inu Yasha:
Tady máš Tessaigu, kterou sis tolik přál Sesshy. Šťastné narozeniny!
Inu Yasha:
Kagome, co to máš proboha na sobě?!? Nevíš, že skládané sukně frčely loni?
Inu Yasha:
Zachraň mě, Kagome!
Inu Yasha:
Sakra to svědí! Nemáte někdo zásyp proti blechám???
Inu Yasha:
Nevadí mi, když mi říkají pejsánku. Je to táááák roztomilé!!!
Inu Yasha:
O čem to mluvíte? Já Kikkyo nesnáším!
Inu Yasha:
Nezáviď, že mám tak pěkné vlasy. Stačí ti Head'n'Shoulders a jednou týdně zábal z olivového oleje a vajíček a tvoje vlasy se budou lesknout tak krásně jako ty moje.
Inu Yasha:
SANKON TESSAU!!!!! Sakra, zase jsem si zlomil nehet!
Jaken: Jdi do háje Sesshoumaru a udělej si to sám!
Sango: Miroku, co kdybychom se trochu sblížili, jestli chápeš, co tím myslím... ^_~
Sango:
Miroku, chci být matkou tvého dítěte.
Sango:
Kagome, co kdybych ti půjčila Kiraru? Chci se projet na Inu Yashovi. Alespoň protentokrát... Prosíííííííím!!!!!
Sango:
Líbej mě, Miroku!
Sango:
Kde je Miroku? ... Aha, on se koupe. ... Tak já jdu za ním.
Kagome: Sorry, Inu Yasho, ale já miluju tvého bratra.
Kagome: Chci být tvou ženou, Kougo!
Kagome: Mohli byste 20 minut počkat? Ještě musím jít vyvenčit Inu Yashu.
Kagome: *fňuk* Inu Yasha mi sežral úkol, paní učitelko... * fňuk*
Miroku: Jsem na kluky.
Miroku:
Osuwari! Osuwari! OSUWARI!!!
Miroku:
Na děti jsem ještě moc mladý.
Miroku:
Já vím, že jsem perverzní.
Miroku:
Sango, okamžitě mě přestaň svádět!
Miroku:
Nejdřív svatba, potom postel.
Miroku:
SANKON TESSOU!!! Tohle jsem vždycky chtěl říct ^_^
Naraku: Kašlu na světovládu...vždycky jsem chtěl aranžovat květinky.
Naraku: Všechny vás mám moooooc rád!
Naraku: Žádné dobývání světa. Alespoň ne dneska. Mám migrénu! >_<
Rin: Štveš mě Sesshoumaru. Opouštím tě!
Shippo: Jsem malej, ale šikovnej =)
Shippo: Mám tě tak rád, Inu Yasho! Jsi jako bratr, kterého jsem nikdy neměl...

Kaede: Potřebovala bych zvýšit důchod...

Kikkyo: Prosííííím!!! Zabte mě už konečně někdo!!!
Kikkyo: Požírání duší je návykové. Snažím se toho nechat...
Kikkyo: Možná že když pěkně poprosím, tak mi Kagome půjčí nějakou minisukni...

Kanna: Ale ne!!! Rozbité zrcadlo přináší 7 let neštěstí!!!

smutne:-(

19. února 2008 v 19:34 pribehy
Sbohem, Inuyasho
Byla temná noc a Kagome s InuYashou se šli projít do lesa. Místy se hustými korunami stromů prodraly měsíční paprsky a vytvářely tajemnou atmosféru. Kagome se zastavila a začala trhat jedny květiny. "Co to děláš?" nechápavě se na ní podíval Inuyasha. "To jsou zvláštní léčivé bylinky. Nějaké nasbírám a pak tě dojdu. "InuYasha tedy šel napřed. Došel na jakousi minimýtinku uprostřed lesa a co neviděl. U stromu stála Kikyo a měsíční paprsky dopadaly na její smutnou tvář.
,,Kikyo" nevěřil InuYasha svým očím,že tam opravdu stojí. "InuYasho!" Kikyo se na tváři objevil zářivý usměv, kterým InuYashu svázala. Šla pomalu k němu a on k ní. InuYasha chytl Kikyo za ruce a Kikyo ho políbila. Oplatil jí polibek a láskyplně ji objal. Mezitím tam došla Kagome a schovala se za strom.
"Kikyo,miluji tě." řekl InuYasha, čímž Kagome zlomil srdce,vyšla zpoza stromu a upustila byliny, které natrhala. Otočila se a jak šlápla, praskla větev. InuYasha se otočil a všiml si jí.
"Kagome" vyřkl pln nejistoty a Kagome utekla. Kikyo si ho přitáhla a znovu políbila.
Kagome doběhla na kraj lesa a skočila do studny let. Byla ve své době,rozhodnuta se nevrátit. Došla ke stromu, který stál na jejich pozemku. Byl to strom kde byl InuYasha přišpendlený šípem od Kikyo a kde ho poprvé viděla. Slzy jí začaly téct po tváři jako potůčky a vzpomínala na to co s InuYashou a ostatními zažila. Slzy jí tekly čím dál víc. Klekla si a složila tvář do dlaní. Najednou za sebou uslyšela kroky.
Pomalinku se otočila a viděla jen blížící se siluetu. Byla to Kagomina matka. Objala jí a Kagome jí vyprávěla co se stalo. "Kagome, teď si běž lehnout a zítra se s ním běž rozloučit. Tím se ti opravdu uleví." řekla nakonec její matka. Kagome si setřela slzy a šla do svého pokoje. Slzy jí ale tekly dále, nedokázala potlačit své pocity a emoce. Druhý den odpoledne šla ke studni, rozhodnuta se rozloučit. Studna let jí poslala do minulosti. Tam si sedla na kraj studny a po chvíli zaslechla kroky.
" Kagome" řekl nejistě Inuyasha,který stál zhruba 3 metry od Kagome. Kagome k němu otočila tvář. Pokoušela se o falešný úsměv,ale její oči prozrazovali její smutek.
"InuYasho,přišla jsem se rozloučit. Vím,že s Kikyo budeš šťastný a ona nahradí mou pozici hledačky střípků Shikonu. Je také mnohem silnější a nebude překážet jako já. Chtěla bych abys věděl, že jsem byla s vámi ráda a že mě vůbec nemrzí, že jsem se sem dostala. Chtěla bych taky, abys Sango, Shippovi a Mirokovi vyřídil, to co jsem ti teď řekla. "Kagome se odmlčela a Inuyasha jen nehybně stál, nevěříc svým vlastním uším (a to má psí).,,Sbohem,InuYasho." a začaly jí po tváří stékat slzy. Vytáhla střípky Shikonu, hodila je InuYashovi se slovy:,,Aby se ti splnil sen." a spadla do studny let.
InuYasha stál jako opařený a nedokázal si to všechno co viděl a slyšel dát do souvislosti. Za chvilku za ním došla rozzářená Kikyo. "InuYasho,všude jsem tě hledala." řekla káravým,ale veselým hlasem a políbila ho.
V součastnosti byla Kagome, ta smutná část jejího já, tělo bez duše. Vlastně s duší,se smutnou duší a zlomeným srdcem. Ta bytost jménem Kagome běžela do svého pokoje. Neubránila se slzám smutku a zoufalství. Opravdu se jí ulevilo, ne že by ne, ale připadala si najednou nějak prázdná. Neměla cíl, neměla srdce,n eměla radost a hlavně, nebyla s InuYashou a ostatními přáteli z dávné minulosti, se kterými by zažívala další dobrodružství. Příštích několik dnů chodila jako tělo bez duše s falešným úsměvem. Nikdo nechápal její chování, jedině její matka, která o jejím trápení věděla, ale ani ona nedokázala zpravit zlomené srdce své dcery.
Nelépe na tom byl InuYasha. Nemyslel si, že tolik odchodem Kagome ztratí, nemyslel si, že ztratí radost a to co ho naplňovalo pocitem štěstí a spokojenosti. Podle Kagomina přání, vyřídil její slova Sango, Shippovi a Mirokovi. Byl šťastný,že je s Kikyo - se svou dávnou láskou. Přemýšlel o tom, jestli Kikyo miluje i teď. Jestli to není jen pocit provinění vůči ní a silná vpomínka na to jak ji miloval. Jeho slunce náhle přestalo svítit, ale měl měsíc, po kterém toužil celý čas.
Jednoho dne - večer - si povídal s Kikyo na rozkvetlé louce u vesnice. Povídal si s Kikyo o tom co bylo. Měl ale pocit, že s Kagome to bylo jiné - o budoucnosti, nebo přítomnosti. Skoro se o minulosti nebavili, nebylo proč, život šel dál a otevírali se dalším zážitkům a pocitům. Z Kikyo však měl pocit, že život je minulost a my jejími obětmi, že jsme prožili hrůzu a tak se můsíme před vším chránit - uzavřením do sebe. Toho večera se s Kikyo tak trochu pohádal. Chtěl mluvit o budoucnosti a Kikyo řekla: "Neexistuje budoucnost, ale jen minulost. Budoucností si nejsme jisti, ale minulost známe a víme co se stalo. Víme to přesně a máme to pod kontrolou."
Ten večer se rozhodl se Kagome omluvit a pokusit se jí získat zpátky. I když pochyboval ,že to co udělal mu Kagome kdy odpustí. Neztratil však odvahu se o to, alespoň pokusit. V noci se vydal ke studni let. Váhal, ale jen okamžik, skočil do studny a ocitl se v součastnosti - v Kagomině době. Otevřeným oknem se dostal do jejího pokoje - spala. Sedl si vedle její postele.
Kagome spala,tváří byla otočená k InuYashovi,ale neměla o něm ani tušení. InuYasha váhal jestli ji má probudit. Z jeho myšlenek ho probudilo slovo, které Kagome řekla ze spaní: "InuYasha" a ze spaní se také rozplakala. Inuyasha se cítil provinile a bezradně. Pohladil Kagome po vlasech a myslel si: "Nejlepší bude, když jí nebudu už trápit - snad na mně a všechny mé činy zapomene." a chtěl odejí. Už stál u okna, ale neodpustil si poslední pohled. Kagome se probouzela,když otevřela oči a viděla InuYashu, myslela si, že je to sen.
"InuYasho?"
"Kagome!" Kagome pomalu vstala z postele. "Co tady děláš?" ptala se opatrně. Místo odpovědi si ji InuYasha k sobě přitáhl a objal ji. Kagome byla šťastná, ale nedokázala pochopit, proč tu InuYasha je.
"Netušil jsem co s tebou ztratím a přišel jsem se ti omluvit. Doufám,že mi dokážeš odpustit, ale pochopil bych, že ne."
"InuYasho, tady není co odpouštět. Já jen byla hloupá." řekla sametově Kagome a tekly jí slzy. InuYasha vzal její tvář do dlaní a setřel jí slzy.
"To není pravda, já nevěděl co chci. Teď už mám úplně jasno." A usmál se. Dal jí nesmělý polibek. "Vrátíš se se mnou do minulosti a budeme společnými silami čelit budoucnosti ?"
"Hm" Sedli si a opřeli se o postel. Povídali si,ale Kagome byla hrozně ospalá. Opřela se o InuYashu, ten zčervenal a usnula. Druhý den ráno (byla to sobota) oznámila, že se vrací do minulosti. Měla na tváři upřímný usměv a vyzařovala z ní energie.
Studna let je poslala do minulosti a šli ruku v ruce do vesnice. Kousek od vesnice potkali Kikyo. Ta začala nepříčetně křičet: "Jak jsi mi to mohl udělat InuYasho? Já tě miluji a chci s tebou žít! Ta cuchta o tebe ani nechtěla bojovat. Nemiluje tě InuYasho copak to nevidíš? Ani se za své city nepostaví.",,Já InuYashu miluji a nechci se s tebou hádat Kikyo. Nemám to zapotřebí a je to zbytečné. InuYasha se musí rozhodnout sám." řekla Kagome. InuYasha jí chytil za ruku a zamilovaně se na ní podíval. "To ti nedaruju Kagome!" zakřičela hrozně nahlas Kikyo. Kikyo odešla, ale InuYasha to přešel s úsměvem-měl přeci své sluníčko. Shippo, Miroku, Sango a Kirara se vítali s Kagome a byli rádi, že je zpět.
Nastal chladný večer a InuYasha s Kagome seděli na stromě v lese. "Kagome,jsem rád, že ses vrátila." řekl pomalu InuYasha a prolomil tím ticho. "Jsem ráda,že jsem se mohla vrátit." usmála se upřímě Kagome a zalovila v kapsičce. Něco svírala v dlani a dala to před InuYashu. Otevřela dlaň… "To je pro tebe." Na dlani měla zlaté srdíčko na řetízku.
"Kagome…" Vzal si ho a políbil jí na tvář. Druhý den se rozloučili s Kaede a vesničany a vypravili se na cestu. Šli lesem až došli na mýtinku na kraji srázu. Tam je čekalo nemilé překvapení…"Sesshomaru? Co tady děláš a kde máš toho poskoka?" dořekl ironicky InuYasha.
"Hádej chytrolíne."a podíval se vražedným pohledem na Kagome a vytáhl Tokijin. Sango si připravila bumerang, Miroku větrný tunel, Kagome šípy, InuYasha Tessaigu a postavili se do bojovné pozice.
"Chudáčci! Myslíte si,že mě přemůžete? Polodémon a nějaký lidi. Pche!" InuYasha tiše zavrčel. "Abych nezapoměl,mám vás pozdravovat od Kikyo." Všichni ztuhli. "Ale dost řečí!" vykřikl Sesshomaru a rozmáchl se mečem. InuYasha ho zarazil. "Hlupáku!" vykřikl Sesshomaru a z druhé ruky mu vyšlehly šlahouny. Mířily na Kagome. Naštěstí včas zasáhla Sango a šlahouny zničila. Teď se do Sesshomara pustil InuYasha. Sesshomaru neváhal a pustil na InuYashu jed,který ho omráčil.
"InuYasho!"v ykřikla Kagome a Sesshomaru ledově řekl:,,Neboj,za chvíli se s ním setkáš." Chtěl se rozmáchnout mečem, ale Sango ho srazila. Rozmáchl se tedy po Sango a odhodil jí. ,,Sango!" vykřikli jednohlasně Miroku a Kagome. Sesshomaru se chtěl zase zabývat Kagome, ale tu bránil Miroku. Chtěl ho pohltit Větrným tunelem, ale stačilo jedno seknutí Sesshomarových drápů a Miroku odletěl taky. Kagome ustoupila a v klepajících se rukou držela luk a šíp. Vystřelila šíp, ale Sesshomaru ho chytil a zlomil. V tu chvíli se na scéně objevil Shippo a Kirara. Sesshomaru je smetl jediným seknutím meče. Kagome čekala na nejhorší. Seshomaru se rozmáchl. Vypadalo to, že Kagome je odsouzena k záhubě. Naštěstí se objevil InuYasha a kryl jí. Odlétli o dobých 5 metrů dál. InuYasha se zvedl a zjistil, že Kagome nedýchá.
"Kagome!" vykřikl v sobě.
"Konečně zmizla tam, kam patří. A ty za ní půjdeš taky!" řekl výsměšně Sesshoumaru za InuYashovými zády.
InuYasha se prudce otočil s Tessaigou v rukou. Sesshomaru na něj útočil a nedával mu šanci zaútočit. Jednu ránu InuYasha nevykryl a Sesshomaru ho zbavil Tessaigy. Nejen to, poranil mu i ruku. Sesshomaru mu mířil na srdce. Rozmáchl se a vypadalo to na InuYashův konec. Zničehonic se před InuYashou objevila záhadná bariéra, které útok zničila a popálila Sesshomarovi ruku. Sesshomaru zmizel a InuYasha si všiml jak přívěšek od Kagome září.
"Kagome." díval se na její tělo bez známek života. Šel se podívat po Sango a ostatních. Našel všechny, ale pozdě. Nikdo nejevil známky života. Přenesl je tedy na jedno vyvýšené místo. Ve své náruči pevně svíral Kagome. "Promiň, promiň mi Kagome. Promiň mi,že jsem tě nedokázal ochránit. Kagome…" Přivěšek, který Inuyasha držel v ruce začal svítit.
"InuYasho…" ozval se slabounký hlásek. "Kagome" InuYasha byl velmi překvapený. Kagome ho pohladila po tváři a s vypětím sil ho políbila.
Ve chvilce se přivěšek rozzářil znovu a všichni se začali vracet k životu. Kagome nabrala víc sil a byla schopna sama sedět. Kagome si všimla jeho zranění na ruce, které silně krvácelo.
"InuYasho."
"To je dobrý." řekl a chytl si ránu.
"Ukaž."a odhrnula mu ruku. Dotkla se opatně jeho zranění a to přestávalo krvácet. "Kagome" řekl potichu Miroku. Kagome všechny ošetřila i když jí samotné bylo velice špatně. Nedávala to na sobě znát a když všichni byli v rámci možností fit, řekla: "Tak můžeme vyrazit."
"A co ty Kagome?" ptala se starostlivě Sango.
"Já jsem v pořádku." lhala.
Šli po lesní cestě až došli k nějaké vesnici. "My se tam jdeme podívat. Vy dva tu zůstaňte." řekla Sango a ukázala na Kagome a InuYashu.
"Dobře." Kagome s InuYashou tedy osaměli. Kagome byla velmi slabá a vyčerpaná. InuYasha to na ní poznal. Opírala si kolo o strom, když v tom se jí udělalo hrozně zle. Padala k zemi, ale InuYasha jí včas chytil.
"Kagome!" Pomalu otevřela oči.
"InuYasho?" Ostatní se rozeběhli jakmile uviděli co se stalo.
"Kagome!" začal brečet Shippo.
"Nebreč,je jen vyčerpaná." uklidnil ho Miroku. Kagome se pomalu udělalo dobře. InuYasha vytáhl přívešek a řekl Kagome:
"Ještě jsem ti za to nepoděkoval."
"Proč?"
"Zachránilo mi to život."

vtipky :-)

19. února 2008 v 19:32 pribehy

Jak poznáš, že koukáš na Inu Yashu až příliš???

  1. Když jdeš v noci temnou ulicí a cosi se šustne ve křoví, rychle si sáhneš k pasu a říkáš si: "Kde mám sakra Tessaigu?!?"
  2. Když potkáš hezkou holku, požádáš ji, aby se stala matkou tvých dětí...
  3. ... a strašně se divíš, když přiletí facka >_<
  4. Kdykoli něco nemůžeš najít, spustíš se na všechny čtyři a snažíš se to vyčenichat.
  5. Probudíš se ze zlého snu a řveš při tom: "SANKON TESSOU!!!" a zběsile mácháš rukama ve vzduchu.
  6. Hystericky ječíš "OSUWARI!!!!!!", kdykoli tě tvůj kluk naštve...
  7. ... a ještě se pak divíš, že to s ním nic nedělá (teda kromě toho, že na tebe bude čučet jak na cvoka).
  8. Pleteš si jména svých kámošů s těmi z Inu Yashi ("No jasně Miroku... ehm... MIRKU!").
  9. Školní pruďas a delikvent má podle tebe v těle střípek Shikonu...
  10. ... a ty pruďase zmlátíš s tou výmluvou, že se snažíš získat střípek Shikonu, abys poskládal/a celý klenot...
  11. ... a nedokážeš pochopit, jak to, že ti to ředitel neuvěřil a dal ti stejně dvojku z chování.
  12. Když se ti stane něco špatnýho, víš, že za to nemůže nikdo jiný než... NARAKU.
  13. Přestaneš nosit boty... Kdo je potřebuje???
  14. Už jsi snad stokrát uvažoval/a, jestli nosí Inu Yasha, Miroku, Sesshy a ostatní pod tím oblečením spodní prádlo. Přece ve starým japonsku nechodili pořád na ostro, nebo jo??? =)))
  15. Štve tě, že nemáš po ruce poskoka Jakena. Kdo má pořád dělat ty domácí úkoly sám za sebe?!?!?
  16. Svou kočku pojmenuješ Kirara...
  17. ... a nebo hůř, svého kocoura pojmenuješ Inu Yasha, přesto že to v překladu znemená "PSÍ démon."
  18. Hrozně si přeješ, aby tě tvůj kluk alespoň občas svezl na zádech.
  19. Inu Yasha ti sežral domácí úkol....
  20. ... a učitelka ti to věří O_O
  21. Začneš se blbě usmívat pokaždý, když někdo řekne slovo "pes."
  22. I want to change the world..... ehm, promiň, co jsi říkala???

sasuke

19. února 2008 v 19:27
tiež nie je z inuyashu ale z tej istej ako sakura ale pači sa mi
sasuke96.jpg Sasuke image by nikkiunderscorechiharu

Rozcestnik

19. února 2008 v 18:35 | 新潟市 NIIGATA

Shinigami





Postava

19. února 2008 v 18:25 | 新潟市 NIIGATA
ahojky tak ma napadlo mno proste ked chcete Blech postavu
tak napiste
1.farba vlasov +dlhe kratke
2.oblecenie +farba
3.meno

tak nwm co ete
inak tie postavy kreslim ja sama cize necakajte nic z netu

sakura haruno

16. února 2008 v 20:32
aj ked sakura nie je z inuyashu dala som ju tu lebo sa mi paci a toto mam z jednej stranky lebo sa mi o nej nechcelo pisat

Na začátku seriálu je Sakura Genin v Listové vesnici. Haruno Sakura, Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke tvoří tým 7, který vede Jounin Hatake Kakashi. Později ji pak trénuje Tsunade. Její nejlepší schopnosti jsou inteligence a dokonalá schopnost ovládat Chakru. Například byla na první pokus schopna lézt pomocí Chakry po stromech, zatímco Sasukemu a Narutovi to trvalo celý den tréninku. Na začátku byly Sakuřiny schopnosti značně horší než ostatních Geninů. Používala jen základní techniky, z nichž asi nejlepší je Kai (zrušení iluze). Pod vedením Tsunade bude pak mnohem silnější.
Uvnitř Sakury žije její druhé "já" - vnitřní Sakura, která se zdá být ještě víc hrubá než Kyuubi (devítiocasý démon) uvnitř Naruta. Vnitřní Sakura je velmi průbojná a v seriálu se větsinou objevuje jako vtipná vložka, protože Sakura je typicky milá. Vnitřní Sakura používá hlášku しゃーんなろー (Shaannarou), což nic neznamená, ale překládá se jako Hell Yeah (Sakra jó!) v Angličtině nebo Kua v českých titulkách k Narutovi. Díky tomuto svému druhému "já" má Sakura dvě mysli, což se ji velmi hodilo, když v kvalifikaci do hlavních bojů Chuunincké na ni Yamanaka Ino použila Shintenshin no Jutsu (technika přesunu mysli).
V dětství a ze začátku na akademii si ze Sakury dělali srandu kvůli jejímu velkému čelu. To skončilo, když se s ní velmi oblíbená Yamanaka Ino začala kamarádit a dala jí stuhu. Sakura mělo Ino jako svůj vzor a obdivovala její vzhled a schopnosti, ale měla kvůli tomu pocity podřazenosti a méněcennosti. Jejich přáteltví trvalo do té doby, než zjistily, že obě chtějí sbalit Uchihu Sasukeho. Uchiha Sasuke byl v celé akademii u holek nejoblíbenější. Sakura si myslela, že se Ino nikdy nevyrovná, to chtěla ale změnit, a tak ji vrátila stuhu a prohlásila, že od teď jsou rivalky.
Narozdíl od většiny ostatních postav z Naruta nemá Sakura ve svém dětství žádný špatný zážitek. Když jsou Sakura, Naruto a Sasuke přiřazeni do týmu 7, tak se Sakura zaměří pouze na Sasukeho a Naruta nemůže vystát, i když vlastně neví zhola nic o jejich povahách. Krátce po vytvoření týmu 7 Sakura řekne Sasukemu, že si myslí, že Naruto musí být šťastný, když nemá rodiče, kteří by ho komandovali. Naruto při tomto rozhovoru nebyl, a proto nemohl oponovat. Sasuke má vlastní zkušenosti s tím, jaké to je být sám, a tak ji dost vynadá.
Sakuřina oblíbená jídla jsou Anko knedlíky se sirupem a Umeboshi. Nemá ráda cokoliv kořeněného. Její koníčky jsou kvízy a hry na paměť. Nejoblíbenější hláška je 勇気 - Yuuki - Odvaha, ačkoliv to v první knize faktů bylo 一生愛の人生よ! - Issen ai no jinsei yo! - Celý život plný lásky. Sakura má talent na šití.


pesnicky

16. února 2008 v 19:13 | 新潟市 NIIGATA





obrazky

16. února 2008 v 13:25

love

16. února 2008 v 13:21

laska

16. února 2008 v 13:18 kagome a inuyasha


kikyo

16. února 2008 v 13:15 kikyo
kikyo